To vůbec nevadí, nikdo neví všechno a tady se to za chvíli dozvíte. Tak tedy vodnice je lidový název pro vodní dýmku zvanou také nargilé nebo shi sha. Tato věcička určená pro meditaci a kouření speciálního tabáku k nám dorazila z východu, kde se kouří již opravdu hodně dlouho. Když pak přišla k nám vyhrávaly nad ní cigarety. Vlastně se více kouří stále. Je to dáno jednoduchostí, protože cigáro si vytáhnete z krabičky, zapálíte a kouříte. U šíši to tak rychle nejde. Musí se nalít voda do vany, nachystat uhlíky, tabák a tak dále a tak dále. Už tyto přípravy si vyžadují nějaký čas a někteří fajnšmekři z toho dokonce dělají jakýsi obřad.
Takže je to ještě více časově náročnější. Je pravdou že u nás se toto kouření sice rozmáhá, ale není to nijak velká divočina. Převážně mladí to chtějí vyzkoušet a z neznalosti se dopustí chyby. Ta základní je v tom, že se s nikým neporadí a aby nebyli za sraby, koupí si ten nejsilnější tabák. Pokud nikdy předtím nekouřili ani cigarety, je neštěstí hotovo. Je jasné, že z kouření žádný požitek neměli. Začínat se musí pomalu a opatrně, tabák je totiž smíchaný s melasou. To je náhražka za med, který se do tabáku přidával původně. U vodnice není spěch dobrý kamarád.
Její kuřák by se měl nejprve trošku poučit o celé věci a pak teprve pomaličku začít experimentovat. Měl by si přečíst nejprve kde koupit vodní dýmku, jak si ji připravit před prvním kouřením a potom další věci. Jen to mu může zaručit, že ten první zážitek neodskáče nepříjemnými pocity. Kouření šíši má být požitek, odpočinek a zamyšlení se sám nad sebou. Dobré je poprvé kouřit s někým zkušeným, který vysvětlí drobné úkony, které mohou nezkušení pokazit. Není to nic složitého, ale cvik tu hraje jistou malou roli. Nu a pak je již možno usednout nebo ulehnout a oddat se démonu kouření. Je to prima odpočinek.
